Vzpomínka první

V té obě jsem šéfoval místnímu DDM a právě probíhá porada. Kamil Podroužek, zvaný Bocman - vedoucí turistického oddělení a také vedoucí legendárního oddílu Roháči velmi nadšeně vypráví o CVVZce v Náchodě, ze které se právě vrátil. A pak jaksi mimochodem naznačil, že CVVZku v roce 1997 budeme pořádat i my v Kladně (v Náchodě vládla taková euforie, že nešlo se nepřihlásit). Akci jsem odsouhlasil s tím, že každá akcička oddělení dobrá. Nikdy jsem před tím na CVVZce nebyl, tak jsem vůbec neměl ponětí co to obnáší. Bocman však naznačoval, že to není akce jen pro jejich sdružení, ani pro oddělení, že to je akce pro všechny sdružení z Kladna a okolí. A DDM by mělo mít koordinační roli. OK, pomyslel jsem si, zvládli jsme malování na perníčky, zvládneme i tohle. V tom moc velký rozdíl nebude.

Vzpomínka druhá

V roce 1996 jsme vyrazili do Třebíče, kde probíhala další CVVZka. Trošku mě zarazilo, že je tam více než 30 lidí. Oproti mé představě jsme viděli stovky mladých a nadšených lidí ze všech koutů republiky z nejrůznější sdružení, klubů a oddílů. I já byl mladý a nadšený. V závěru dokonce euforický, protože jsem začal přemýšlet, že se přihlásíme k organizaci CVVZ v roce 2008. Naštěstí se přihlásili Brňáci. Navštívil jsem onehdá řadu seminářů, načerpal řadu nových inspirací, potkal jsem řadu známých lidí, i těch, které jsem celá léta neviděl. Poznal jsem i nové tváře. Mezi mimi i Tatanku a Bohouše, od kterých jsme dostali řadu hodnotných rad k organizaci a poslání CVVZ. Díky jim a také díky Kolčavě jsme pochopili o čem CVVZka je. Tedy alespoň já.

Vzpomínka třetí

A pak jsme začali s přípravou. Šéfem CVVZky a její tváří byl Bocman. Vše probíhalo v pohodě, až do doby, kdy se k nám dostala zpráva, že MŠMT CVVZku nepodpoří. Zde jsme chvilku uvažovali o zrušení (asi 3 vteřiny). Pak jsme si uvědomili, co by jsme tím způsobili a našli náhradní řešení. MŠMT nakonec přispělo padesáti tisíci. Naopak moc pěkná chvilka byla, když se přihlásil tisící účastník. Sice jsme museli přijmout nějaká organizační opatření, ale prvně v historii CVVZce padla tisícovka účastníků.

Vzpomínka čtvrtá

CVVZka začala. Účastníci se začali sjíždět. Blíží se večer a s ním i klasický rituál, se kterým jsme si dost hráli a těšili se na něj. Ten probíhal v údolí k tomu připraveném. Všude byly pochodně, svíčky, atmosférická muzika a živý řetěz ze stovek lidí, kteří jsou na sebe naladěni jak "Rychlé šípy" v době své největší slávy. V čele "řetězu přátelství" jde organizátor, který byl po rituálu odvolán k řešení nějakého problému. Rychle odbíhá a živý řetěz se pomalu vrací do budovy a instruktora, který je nyní v čele napadne, že účastníkům CVVZky ukáže krásy Kladna a vyrazí opačným směrem - do centra Kladna a stovky lidí držíce se za ruce jdou za ním. Jen přechod silnice trval několik desítek minut. Na druhé straně silnice si instruktor uvědomil, že je lepší cesta po původní straně. A znovu přes silnici a pak ještě několikrát. Dopadlo to tak, že jsme zablokovali dopravu v centru Kladna skoro na hodinu. Tehdy jsme na toho instruktora byli pekelně naštvaní, protože nám pokazil rituál, který jsme vymýšleli a připravovali desítky a stovky hodin. Dnes bychom se mu měli zpětně omluvit za "příkoří a opovržení", která pak musel od nás musel snášet a poděkovat mu. Proč? Kdykoli se s někým bavím o CVVZce na Kladně, tak už si nevybaví nic jiného, než tento noční pochod Kladnem. Ten instruktor udělal z obyčejného zahajovacího rituálu zážitek, na který většina účastníků bude vzpomínat celý život.

Vzpomínka pátá

CVVZka je tu, lidi jsou tu, lektoři jsou tu, všechno funguje. Mládí se snoubí se zkušeností, nadšení nepolevuje celé tři dny, seminář střídá seminář, akce střídá akci, činovníci různých organizací a různých úrovní vše sledují a v zákulisí kují pikle. Navazují se nová přátelství, nové lásky, vyměňují se názory, domlouvají se společné akce. Program běží 24 hodin denně jak má, jídla je dost, pití taky.

Vzpomínka šestá

Je po CVVZce, lidi odjíždějí spokojeni a my organizujeme tiskovou konferenci. Na začátek klasika, naplnění poslání a cílů, čísla, statistiky, názory... pak dotazy novinářů, kterých bylo požehnaně. Jeden dotaz byl na dlouholetého, zkušeného a legendárního vedoucího, který vedl děti asi 50 let. Otázku si nepamatuju. ale délku odpovědi ano - dvě a půl hodiny. Nikdo z nás ho nedokázal z úcty přerušit a nikdo z novinářů z úcty neodešel. Troufnu si říci, že to byla nejdelší tisková konference historie CVVZ.

Sedmé zamyšlení

Sedím u počítače a má dcera - rádkyně ve Skautu - se mě ptá: "Co je to CVVZ?". Odpovídám jí velmi zasvěceně a přitom lehce nostalgicky vzpomínám na CVVZku na Kladně tehdy v tom roce 1997, kdy jí byly dva roky. "Dostala jsem totiž pozvánku na CVVZku do Hradce Králové" povídá mi. "To tam určitě jeď, nebudeš litovat" radím jí zkušeně. Pak jen poslouchám, jak komentuje různé informace z www.cvvz.cz. "Tady píšou, že bys měl něco napsat o té Kladenské CVVZce, za Kladno tu není ani čárka" povídá mi. Poslechl jsem a tak vzniklo toto drobné vzpomínání.

Jaroslav Jindra